Odvaha milovat

sladkobolný, rozvezlý a vnitřně neuspořádaný se zdá francouzský film odvaha milovat, který se snaží být jakýmsi filmem o filmu či spíše filmem mapujícím osudy konkrétních hvězd. Jenže právě tato promíchanost žánrů je filmu odvaha milovat spíše na škodu. Snímku chybí jasný rytmus, který by mu pomáhal udávat tón a roztříštěnost dějových os ústředních hrdinů problém s dynamičností jen prohlubuje. odvaha milovat je tak filmem neskutečně zdlouhavým, místy nudným a možná i předvídatelným. jediné, co snímku odvaha milovat pomohlo dostat se z šedi podprůměru alespoň do zlatého středu světové kinematografie jsou písně, kterými je snímek obohacen. melodie a pěvecké výkony drží odvahu milovat nad vodou a po jeho zhlédnutí většina diváků zjistí, že ony songy jsou daleko silnější a nosnější než celý film. pokud tedy film odvaha milovat někomu doporučit, pak především všem milovníkům francouzských šansonů a nevtíravých melodií.