Chvíle pro píseň trubky

Dojemný a hluboce lidský příběh o Vítkovi a Katce, kterým vlivem nemoci nezadržitelně slábne zrak. Hlavní postavou filmu je chlapec Vítek, kterému se jednoho dne, když byl na procházce dívat se u řeky na rybáře, rozostřil zrak a přestal jasně vidět. Návštěva u lékaře pak byla pro Vítka a jeho rodiče zdrcující - Vítek pomalu přichází o zrak a nejde s tím nic dělat. Rodina se učí sžívat s Vítkovým postižením, nikdo z nich to nemá lehké. Vítek odchází do internátní školy, konzervatoře pro nevidomé a slabozraké v Praze, bude se učit hře na trubku. Ve škole se potkává s Katkou, hezkou plachou dívkou, která má také nelehký osud v podobě zrakového postižení. Dívka se s Vítkem seznámí a navazují přátelství. Do Katky se zamiluje mladík, který jako učeň pomáhá opravovat kostel, do kterého chodí Katka zpívat s dívčím sborem. Chlapec dívku osloví a naváže s ní vztah, který ale nelze nazvat z jeho strany láskou, neboť se nedokáže zbavit předsudků, že si namluvil postiženou dívku a myslí si, že se na něj ostatní "normální" lidé dívají skrz prsty. Dokonce se za Katku stydí, když je na společné procházce potká parta výrostků, kteří si Katku dobírají. Katka se však do učně zamiluje a chodí za ním do kostela, on se však nechá mistrem zapírat. Katka smutná odchází a na internátě volá telefonem Vítka a ten ji pro povzbuzení hraje na trubku skladbu, kterou sám složil. Snaha o divákovu sounáležitost s druhým člověkem, snaha o pochopení, jak se cítí a co prožívají postižení chlapci a dívky v nejzranitelnějším údobí svých životů je silnou stránkou tohoto trochu smutného filmu. Závěr filmu přináší divákovi i Katce a Vítkovi naději, naději, že zase bude líp, neboť přátelství a láska je cit, který překoná všechny svízele a bolesti - všichni jsme lidské bytosti - ať už vidíme jasně a zřetelně, či slabě, ať už máme tělo jako Apolón, či nám něco chybí k dokonalosti a ideálu. Všichni toužíme po štěstí...