Světýlka z blat

Tahle pohádka s lehce morbidním nádechem patří mezi moje oblíbené, protože je taková...opravdu pohádková. Má tradiční lidový námět, hezké kulisy a hlavně výborné herecké obsazení. Mými favority tu jsou především pan Zindulka, který si roli prchlivého tatíka evidentně užíval a také excelentní "zápornice" P. Mourková. K nedělnímu rodinnému odpočinku ideální volba.

Kulisoidní pohádka, která byla v pár exteriérech vysoce akční, dvě vhozené osoby do tůně, další tam více či méně dobrovolně vlezly a v lese se bloudilo také celkem hojně. Jasné strany dobra a zla a holky byly akčnější než chlapi - jedna úspěšně topila, druhá likvidovala loupežníky a další vzala na manžela nádobí, i když až po dlouhých letech co snášela jeho cholerické výlevy.

Trochu kratší to mohlo být. Pro děti možná poněkud strašidelné díky vraždě utopením v močálu, ale s jasným vítězstvím dobra a poučením na konci.

Vcelku koukatelná, místy až dramatická pohádka. Na to, že vznikla v první polovině 90. let vykazuje spíš rysy klasických pohádek z 80. let, což jí je pochopitelně ku prospěchu (ještě nebyla poznamenána polistopadovým úpadkem české televizní tvorby). Zindulkova role cholerického otce od rodiny mi přišla víceméně zbytečná a s linií hlavního příběhu nijak nesouvisející. Naopak návrat Marjánky a jejího syna mezi smrtelníky byl až příliš urychlený, objevili se v hospodě jako by nic ihned po scéně s utonutím Markyty. Přece jen bych čekal alespoň krátkou scénu, jak je bludičky vynášejí z vody ven a ve vsi se shledají s rodinou a přáteli. Průměrných 50%.