Discopříběh č. 2

Nebýt naprosto slabý příběh "oživujícich" písniček, stál by film za absolutní prd. "Zbláznění" otce je o něco "zajímavější" než totéž u syna, jen proto dávám o bod víc než jedničce, ale obojí nic moc. Zasmát se občas dá, ale...

Na rozdíl od prvního filmu je zde rozhodně více veselo. Jak jsem psal v komentáři k předchozímu snímku, stejně tak musím napsat i zde, že mne písničky nechytly. Ani tady netuším, proč tomu tak je. Jinak ty další občas poslouchám docela rád. Takže za tu legraci musím dát o dvacet více než tomu filmu předtím.

Zatímco mladej už dostal rozum, najednou začal blbnout tatík. Oproti prvnímu dílu však ve slabší formě, hlavně co se týče hudby. Zatímco v prvním díle se jednalo o nerušivý podkres a vůbec nevadilo, že hlavní hrdina "jakoby" zpíval, tady jde spíše o rušivý element. Hlavně třeba v písni, kde za mladým Hrušínským píská na píšťalku policista nebo v druhém plánu zpívá Kánská s Čížkovskou, byť Kánská ještě ve filmu nedostala téměř žádný prostor. A otec si léčí mindráky akorát tím, že zvyšuje přísun chlastu. No, může být rád, že o něj zavadila svobodná matka Kánská, mohl skončit s Pavlem Novým v manželské posteli. Ale to by byl Discopříběh 3 po třiceti letech:-)

Krásná česká osmdesátá léta, čas dospívání a písničky v oné době populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají bavit. Punc nostalgie září z každičkého záběru, avšak zásluha je, kromě režiséra, především Ladislava Potměšila v roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem, pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede.