Ztracená patrola

... drama z pouště...tak to bych ještě tak asi akceptovala jako pokus o to kdo z koho, angličtí vetřelci-versus domorodci, ale hudba, ta hudba, která film provázela!?! Podbarvení bylo použito už ke dvěma jiným filmům vysílaným v TV, a to u Pes Baskervilský a Tři mušketýři - úplně první dabovaná verze pro potřebu TV, nemyslím současnou, která je na nyní vydaných DVD a VHS. Chápu, že u starých filmů vede hudební stopa tak,že se s ní při dabingu nedá pracovat tak, jako se současnými po technické stránce dokonalými technologiemi, a natáčet hudbu autentickou by stálo moc peněz, ovšem tohle považuju skutečně za barbarství, tomu, kdo měl režii bych napráskala po prstíčkách....

Je to téměř neuvěřitelné, ale právě tento snímek, který vznikl za velmi skromného rozpočtu, a jak by ne, když za jeho produkcí stála legendární RKO Pictures, se řadí mezi opravdové klenoty filmové historie. Jedná se sice o předělávku filmu „The Lost Patrol“ (1929), každopádně režisér John Ford svou vizí a nepopiratelným tvůrčím talentem dokázal téměř nemožné. Natočil napínavý, hutný a atmosférický válečný thriller, který zároveň položil základy zcela nového subžánru v rámci válečného filmu. Jeho snímek ovládá ponurý realismus, který diváka doslova drží v sevření. Napětí houstne s každou následující scénou a ze kterých i divákovi skřípe písek mezi zuby. Na svou dobu šlo o skutečně průlomové dílo, které diváky i kritiky ohromovalo svou autentičností a nekompromisností. A co je na tom všem nejzajímavější? Motiv neviditelného nepřítele, který likviduje členy malé jednotky jednoho po druhém, jakoby se stal inspirací pro vznik stále ikonického filmu „Predátor“ (1987). Ostatně, takový motiv se od té doby objevil v celé řadě světových filmů a stal se prakticky klasikou. Mezi nejslavnější patří například „Sedm samurajů“ (1954) nebo „Tucet špinavců“ (1967), které využívají obdobnou dynamiku napětí a přežití. Nezůstalo to však pouze u světových filmů. Tento motiv pronikl i do české kinematografie. Film „Oáza“ (1972), který je předělávkou sovětského snímku „Hlídka v poušti“ (1937), který rovněž ovlivnil Hollywood při tvorbě filmu „Sahara“ (1943) a jeho pozdější televizní verze z roku 1995. Stejně tak se tento námět nezapomněl uplatnit i ve westernovém žánru, jako například „Last of the Comanches“ (1953). John Ford tedy bez přehánění ovlivnil kinematografii napříč kontinenty svou mimořádnou schopností vyprávět příběhy, které přesahují čas a místo. I když dnes snímek může díky svým poměrně rozsáhlým konverzačním scénám působit trochu zastarale a nemusí některé diváky chytit hned na první pohled, stále lze považovat toto dílo za fenomén své doby a mistrovskou ukázku filmového umění 30. let 20. století v oblasti válečných filmů.