Děvčata, nedejte se!

Občas legrace, občas to stagnuje. Lehce nadprůměrný film s bandou holek, kterým bych se do drápů dostat nechtěl.      

Nebýt Hugo Haase, tak jde o naprosto průměrný film. S Haasem jde kvalita této filmové komedie, místy sentimentální až prostoduchá, poněkud výše.

Je to vlastně jen průměrná předválečná komedie, ve které se dívky chovají tak, jak to snad ani není možné. Dnes tedy určitě.

Filmy o mužích, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitnou v roli pečovatelů o malé dítě, patří dodnes k oblíbeným komediálním motivům světové kinematografie. Jenže jak ukazuje tento klasický snímek, nápad spojit mužskou nepraktičnost s dětskou bezbranností se na českém filmovém plátně objevil už ve třicátých letech. Zelenou mu tehdy dal Hugo Haas jako autor scénáře, herec i režisér v jedné osobě, který spojil síly s režisérem Josefem Alfredem Holmanem, pro něhož šlo o první hraný film. Výsledek není bláznivou fraškou ve stylu pozdějších dekád, ale spíše laskavou veselohrou, která i po letech působí svěže a civilně. Haas zde znovu uplatňuje svůj typický konverzační styl, založený na jemném humoru, situační přesnosti a dobře odpozorovaných charakterech. Výraznou pozornost na sebe strhává také Adina Mandlová, která zde poprvé vystupuje jako moderní, sebevědomá mladá žena s psychologickou hloubkou i půvabem. Pod povrchem odlehčeného tónu se však skrývá i výchovné poselství. Film citlivě zobrazuje životní realitu ženských domovů třicátých let a především sílu kolektivní solidarity, která se nerodí snadno, ale o to víc hřeje, když se naplní. Děj přitom nevnucuje morální ponaučení. Spíše nechává diváka, aby si k tomu došel sám. Výsledkem je komediální drama s jemným sentimentem, které dokáže pobavit, ale i přimět k zamyšlení. A Hugo Haas? Ten se tímto filmem trefil do černého. S nadhledem, lidskostí i nadčasovým šarmem.