Frankenstein

Filmový kúzelník Guillermo si zrejme splnil jeden zo svojich filmárskych snov, a lačnému dychtivému publiku naservíroval presne to, čo od neho očakávalo: Opulentnú vizuálnu hostinu, kde sú dôkladne vycentrované scény a vyumelkovaná práca so svetlom už len takými tradičnými koláčikmi. (Napokon, pri konštelácii svetoznámej literárnej predlohy, nezameniteľného filmového tvorcu, a dobrej hereckej zostavy, sa ani nedalo čakať nič iné.) Jednako, neodpustím si zopár poznámok - Frankensteinovo monštrum mohlo vyzerať desivejšie, digitálne triky mohli byť menej bádateľné, a Mia Goth nebola až tak výrazná, ako som čakal (hoci na jej obranu treba uviesť, že jej enigmatický herecký naturel sa musel podriadiť ukázneným požiadavkám scenára.) Vysoko však oceňujem, že film zostal oprostený od kadejakého "modernizačného" sprznenia, čo - vzhľadom na netflixácku záštitu - treba brať ako malý zázrak ... Inovatívne režisérske prístupy a progresívne vízie nech sa láskavo odbavujú na iných látkach a námetoch, ale klasika nech zostane naveky panensky nedotknutá !

Guillermo del Toro je jedním z těch režisérů, kteří si s velkou vášní a neochvějnou trpělivostí dokázali splnit svůj životní sen. U nás je tímto známý snad jen Roman Polański, který si také splnil sen, a to natočit Olivera Twista. Podařilo se mu to dokonce přímo v našich legendárních Barrandovských studiích. Když se podíváme na del Torův film, na který se čekalo s velkým očekáváním, nelze se ubránit vzpomínce na režijní počin Kennetha Branagha z roku 1994, který nejen režíroval, ale i sám v něm účinkoval jako Victor Frankenstein. Jeho počin se především pyšní nezapomenutelným ztvárněním „bytosti“ Robertem De Nirem. Oba filmy, jak Branaghův, tak del Torův, jsou skvostně zasazeny do gotické estetiky, která uchvátí svou atmosférou a vizuální dokonalostí. Přesto ale sílí dojem, že del Toro se po vizuální stránce snažil jít ještě dál než jeho předchůdce. Jeho svět je syrovější, temnější, špinavější a mnohem odpudivější, což umocňuje dramatický náboj a dává příběhu novou hloubku. Del Toro navíc disponoval moderními možnostmi digitálních efektů, které využil s mistrným citem a precizností. Propojení tradičních masek a CGI je tak dokonale plynulé, že výsledný obraz působí hmatatelně, realisticky a zároveň kouzelně. Vizuální efekty tak nejsou pouhou show, ale organickou součástí příběhu, která pomáhá vyprávět na nové úrovni. Co se týče srovnání výkonů Roberta De Nira tehdy a Jacoba Elordina nyní, je jasné, že každý herec vtiskl svému stvoření zcela jiný charakter a vnitřní sílu. Nelze tedy jednoznačně říct, kdo z nich byl lepší. Oba přinesli do role své charisma, osobitost a hluboké pochopení postavy. Nicméně z hlediska věrohodnosti vizuální podoby oné postavy má stále navrch De Niro, za jehož výraznými švy je cítit opravdová syrovost. Naopak Elordiho zhojené jizvy, byť technicky působivé, mohou připadat méně přesvědčivé. Scénář del Torova filmu, vycházející z ikonického románu Mary Shelley, samozřejmě prošel určitými úpravami a reinterpretacemi, což je u adaptací románů běžné. Děj zpracovává známý příběh novým způsobem, současně však věrně respektuje jeho základní témata. Film trvá přes dvě a půl hodiny, což by nebyl problém, kdyby se místy příběh výrazně nezpomaloval a neztrácel tak trochu spád. Přesto však celkový dojem zůstává silný a poutavý. V konečném důsledku můžeme říct, že Branaghův „Frankenstein“ (1994) tímto získal kvalitního a hodně silného konkurenta. Oba snímky mají své jedinečné přednosti a poslání, a oba dokonale přenášejí mistrovské literární dílo do světa filmových adaptací klasiky. Kdo nakonec v souboji o diváka uspěje, ukáže až čas. Ale jedno je jisté. Oba režiséři nám představili své verze příběhu, které stojí za to vidět a sdílet.

Ze začátku nadšení prostředí kde si na ledovci temná atmosféra a zdáli řvoucí obluda začne likvidovat posádku lodi a když ho schodí z lodi tak se jí snaží převrátit pak zmizí pod ledovcem a s hororu se stává průměrný film o vědci který skládá s mrtvol bytost trochu nudnější průběh filmu.