Bébés à gogo

Nějak moc mne to nebralo. Děti sice moc nehrály a tudíž neotravovaly, ale i tak to bylo dosti nudné. Oživil to jen pan Funés, ale také ne nějak moc, protože měl jen pár scén, ve kterých asi nemohl udělat nějakou šaškárnu i když se tvrdí, že to byla komedie. Asi jak pro koho.

Francouzská padesátá léta ve vybrané francouzské rodině s mnoha členy, která se potýká s tzv. baby boomem. Film láká na přítomnost Louise de Funèse, což z dnešního pohledu vzhledem k jeho obrovské popularitě není překvapivé, ale pozor, ve filmu má vedlejší roli a objeví se až v druhé polovině stopáže, ve 40. minutě. Také nemůžeme čekat pro něj typickou cholerickou roli, ale i tak jeho přítomnost potěší. Pro zajímavost, jedná se o jeden z prvních filmů, kde Louis de Funès dostal jednu ze svých prvních plnohodnotných rolí. Rodinná komedie je situační, tudíž je humor konverzační, a tak se různé výstupy vyvedou hlavně pomocí dialogů, kterých je zde dostatek. Z toho je patrné, že scénář vychází ze hry Marcela Francka „Isabelle et le Pèlican“. Příběh není složitý a je zpracován tak, aby pobavil. Zejména z dnešního pohledu je však humor lehčího rázu, ale ze své veselosti nic neztrácí. Takže žádné blázniviny, jen kulometná salva dialogů. Nicméně právě díky své odlehčené veselosti se dá u filmu dobře odpočinout.