Vzala jsem si příšeru z vesmíru

Když v roce 1958 vstoupil tento snímek do kin, osud k němu nebyl zrovna milostivý. Premiéru si totiž odbyl v rámci tehdy populárních dvojprogramů, kde plnil nevděčnou roli předfilmu. Jeho konkurentem byl dnes již kultovní sci-fi hit „The Blob“ (1958). Diváci tehdy jednoznačně vsadili na zářivé barvy a přímočarý boj s mimozemskou masou, čímž drahokam v jeho stínu neprávem přehlédli. A byla to obrovská škoda. Zatímco většina tehdejších vědeckofantastických filmů sázela na laciné efekty a sloužila jako průhledná metafora pro všudypřítomný strach z komunismu a studené války, tento kousek zamířil pod povrch. Nabídl totiž překvapivě hluboké a mrazivé psychologické drama. Pod rouškou brakového sci-fi se skrývá nečekaně trefná obžaloba tehdejší instituce manželství a hlubokého sociálního odcizení. Hlavní hrdinka Marge prožívá noční můru každé novomanželky. Její muž se hned po svatbě mění v chladného, emočně vyprahlého cizince bez špetky empatie. Tento motiv dokonale funguje jako silná až děsivá metafora pro procitnutí z růžové svatební iluze a reflexi tehdejších nerovných partnerských vztahů, v nichž byly ženy často lapeny v pasti společenských očekávání. Bizarní propojení těžkého vztahového melodramatu s vědecko-fantastickým hororem sice nese jasné estetické stopy své doby, ale právě díky tomuto kontrastu jde o fascinující filmový zážitek, který neztratil na síle ani po desetiletích.