Luk

Nádherně poetický film, u kterého platí, že herci toho opravdu moc nenamluví. Těžko hodnotit, v čem se mi tak líbí, ale po jeho shlédnutí ve mně zůstal kousek z něj, z té poetické nálady, z atmosféry poklidného konce, vyrovnání..i když v podstatě není o ničem krásném, ba přímo z mého pohledu je hodně o sobeckosti lučištníka, která ještě více vyniká v konfrontaci s nevinnou ženskostí nádherné Yeo-reum.

Poetický příběh spojení s krásnou hudbou. Film s minimem dialogů, kdy oba hlavní hrdinové v podstatě celý fílm nepromluví. Film pro náročného diváka.

Další z těch filmů, který má nespočet úhlů pohledu a ze kterého si proto každý divák může odnést něco úplně jiného a nikdy to nemusí být špatně. Polemika a nejednoznačnost je tu totiž na každém rohu. Nutí nás přemýšlet o postavách a jejich jednání, situaci, charakterech a vnitřně o nich polemizovat. Sobeckost starého lukostřelce? Ano, možná, ale v tom je ta polemika. Mě osobně na filmu nejvíce zaujala právě postava starého lukostřelce. Zkusit se do něj vciťovat, pochopit ho. V životě nic nemá, jenom ji. Každý den vidí jenom loď a moře, ONA je to nejlepší, to jediné v jeho životě, ona je pro něj vše, schovává si jí pro sebe. Jak by se jí mohl jen tak vzdát? Jenže nevinná holčička se stává ženou, život se pro ní otevírá a chce poznat, jaký je svět tam daleko od staré lodi, daleko za mořem. Celý film doslova praská ve švech pod tíhou vyhrocených a bouřlivých emocí, přesto se na povrchu zdánlivě nic neděje, souhlasím i s perverzí, kterou v tom taky cítím, nikdo nemluví a jemná hudba vše odnáší na houpajících se vlnkách širého moře. Krása!

Zdá se, že korejský filmový kouzelník čím dál méně důvěřuje síle slova. Aspoň v případě Luku se spolehnul skoro výhradně na vyprávění obrazem. To je ale stejně výmluvné jako kdyby snímek překypoval dialogy. Výmluvné a zároveň zastřené závojem tajemství. Jeho tempo v součinnosti s nádhernou hudbou vytváří skoro dojem mýtu. Překypuje symboly (hlavně v závěru, který jsem opravdu nepobral) v čele s lukem, který je zároveň zdrojem hudební krásy, hrozivou zbraní i věšteckým médiem. Přitom tápu, jestli ten který prvek něco opravdu konkrétně symbolizuje (zase tu narážím na svojí chatrnou znalost dálněvýchodního myšlení a mystiky) nebo "jenom" dotváří náladu. Každopádně to byl opět zážitek a Ki-Duk Kim mě ani tentokrát nezklamal.