Tři králové

Podobně jako Návštěvníci si i tato komedie vybrala námět, kdy se historické postavy dostanou nedopatřením do současnosti, tedy do jiné doby než patří. Tentokráte to tedy byli tři králové - Kašpar, Melichar a Baltazar. Ačkoliv i tady byly dobré momenty, tak Návštěvníci byli přeci jen vtipnější a humor o něco inteligentnější. Zejména ke konci se zdá, že tvůrcům docházely napady a dech a snažili se film rychle alespoň nějak ukončit.

To si takhle štrádují Kašpar, Melichar a Baltazar do Betléma, když vtom je sežere díra v časoprostoru a zlomyslně je vyplivne do dnešní doby. Mám podezření, že tuhle zdánlivě obyčejnou srandičku natočil hluboce věřící člověk. Proč? Protože jejich vírou „Věčný vede naše kroky a jeho moudrosti není rovno“ neotřese nic, ani veškeré technické serepetičky moderní civilizace. Neboť lidé jsou stále stejní. Za dva tisíce let se nic nezměnilo. Lidé touží být milováni a přitom si sami házejí klacky pod nohy svou honbou za materiálními statky. Jen naši tři králové se ničemu nediví a důvěřivě sledují znamení, která jim ukazují cestu: „Holubice usedla na střechu...“ (V Paříži... Jak neobvyklé! :-)) Viděno již několikrát a s klidným svědomím doporučuji. Spousta vtipných hlášek. Například na Eiffelovku: „Pohleďte, jak festovní lešení! Až stavbu dokončí, bude to div světa!“ Při pohledu do McDonald's: „Hle, tam čekají žebráci na jídlo, pojďme i my.“ Nebo scéna v nevěstinci, kam omylem vlezli, protože měli žízeň a naháněč na ulici jim řekl, že se tam mohou i napít... Dtto „A kde máme tedy noclehovati? Již se smráká.“ Otázaný kolemjdoucí ironicky: „Jděte si třeba támhle do Ritzu!“ Poděkovali mu a šli (bez franku v kapse) do pětihvězdičkového Ritzu. Neboť v jejich krajích přece platilo: „Poutníka máš přivítat s otevřenou náručí“. Moudří jako králové (aby ne, když jimi ve své době byli) a přitom důvěřiví jako děcka! Komedie zábavná, dojemná i k zamyšlení.