Den, kdy se zastavila Země

Zápis z mého soukr. film. deníku ze dne 22.X.1994. Slabý a nudný snímek s perfektní myšlenkou světa bez válek. Efekty poplatné své době na slabší úrovni. (9202)++++++ Souhlas s mým starším zápisem. Málokterý film, pokud vůbec jaký, začíná takto přímo. Většinou by se začalo u kluka, matky a milence. U každé této postavy by následoval dvaceti minutový psychologický rozbor, , načež by se to zabývalo vztahy a pak teprve by přiletěl talíř. Je to dobrý film, ale po začátku nejde poznat, že by šlo o sci-fi. Takže s hodnocením před lety souhlasím, stejně jako ve starém, za čtyřicet ze sta.

Film jsem viděl tak před deseti lety a docela mě svým způsobem uhranul. Na první pohled působil tak trochu naivně a směšně, ve skutečnosti jsem se neubránil pocitu, že se to dramatické a nutící k zamyšlení, odehrává kousek ode mne.

Abych pravdu řekl, jako první jsem viděl remake s Keanu Reevesem, který mě donutil podívat se i na originál. Porovnám-li teď tyto dva kousky, musím uznat, že jsou oba velmi povedené (shodně hodnotím 80 %) a hlavní myšlenka je obsažena zcela totožně (i když Klaatu byl v roce 1951 o hrozně moc hodnější, než jeho o 57 let starší nástupce). Ve verzi z roku 2008 se projevuje více akčnosti a armáda se chová trochu logičtěji než zde, přesto je ale originál velmi povedený a myslím, že jde i více do hloubky. Po druhé světové válce byl svět rozdělen na dva nepřátelské tábory a hrozila atomová pohroma. The Day the Earth Stood Still se snaží upozornit na tuto hrozbu a ukazuje, jak malicherné mohou naše spory být, zobrazuje neschopnost na čemkoliv se domluvit, ignoraci a xenofobii ze všeho nového. To je hlavní věc, kterou na Dni, kdy se zastavila Země, oceňuji. A pro svoji tehdejší aktuálnost zapadá více než dnešní uvedení. Nechybělo zde napětí, nezaznamenal jsem žádná extra hluchá místa a celkově jsem se při sledování bavil. Uteklo to jako voda a i přes více jak půl století staré efekty nejsme ani v nejmenším zklamán...

Temná 50. léta, USA, Washington DC. Studená válka je v plném proudu a vládní propaganda neustále udržuje americkou populaci v obavách z útoku Sovětského svazu. Hrozba jaderné války hrozí z obou stran barikády. A do takové atmosféry náhle přiletí kosmická loď, ze které vystoupí muž a prosí lidstvo a mír a porozumění, jinak v opačném případě za své činy bude pykat. Takové je politické pozadí filmové sci-fi klasiky natočené dle románu Harryho Batese 'Farewel to the master' vydaného v roce 1941. Dnes už vcelku těžkopádný konverzační snímek o soucitném mimozemšťanovi snažící se pochopit nelogický lidský sklon k násilí. Byla v jeho osobnosti snaha vytvořit symbol spasitele podobného Ježíši Kristu? Těžko říct. Jeho inteligentní vystupování a myšlenkové sounáležitosti k daným skutkům a jednoznačnostem k tomu skutečně inklinují. Je tady spousta vyřčených věcí k zamyšlení. Když si vezmeme jenom senzacionismus médií a způsob, jakým strach ovládá životy těmi, kteří je ovládat chtějí, je nejen stále aktuální, ale i nadčasový. Snímek byl natočen naprosto jednoduchou cestou. Minimum speciálních efektů a velmi často statická kamera. Po herecké stránce také není o co stát. Herci jen na určitých místech od říkají svůj text a je hotovo. Napětí tedy žádné, o nějaké atmosféře nemůže být řeč už vůbec. I tak se v rámci žánru jedná o klasiku, která by se měla velmi často připomínat v rámci osvěty protiválečných skutků.