Demetrius a gladiátoři

Snímek ´Roucho´ (1953) se ukázal být naprostým kasovním trhákem a tak se tvůrci rozhodli pokračovat ve vyprávění dalšího osudu Demetriuse. Na předchozí snímek sice navázali, ale koncept všeho dějství pojali přeci jen o něco jinak. A doba vlády císaře Caliguly tomu dopomohla víc než dobře. Než na náboženství je tentokrát především kladen důraz na brutalitu doby. Gladiátorské zápasy byly po divácké stránce vždy přitahovány a i v tomto snímku si jich lze užít do sytosti. Není to však na úkor příběhu. Naopak. I tady Demetrius vlivem svého přesvědčení ve svou křesťanskou víru zakusí své, čímž vedle sadismu a šílenství Caliguly i nadále mají své místo nejrůznější intriky, kterým musí v rámci přežití v aréně odolat. Děj je však ve svém vývoji o něco ráznější, avšak na ničem nijak neztrácí. Příběh je patřičně pompézní, s určitým ambiciózním poselstvím, s jasnými postavami a přesvědčivostí tragického rozměru dění v Koloseu. Každopádně i tak se jedná o pouhou filmovou zábavu než o historickou výpověď doby a ipo tolika letech funguje stále dobře.

Historické drama je volným pokračováním mnohem známějšího a oskary oceněného filmu „Roucho“ z roku 1953 s R. Burtonem.

Ve filmu jsou zajímavé souboje v aréně. V tom si film nezadá se současnými filmy pojednávajícími o té době. Děj si přesně nepamatuji,( je to již delší dlouho co jsem film shlédl), ale vybavuji si souboje a výpravu filmu - kostýmy atd. tomu se nedá nic vytknout. Film dá nahlédnout do starověkého Řima a je rovnocenným současným filmům typu Gladiátor, či seriálům Řim či Spartakus, akorát tam není tolik sexu i když trochu je ho tam také (taneční vystoupení žen u fontány). Film doporučuji ke zhlédnutí.

Film má některé překvapivě vtipné dialogy, strhující hudební soundtrack, vysoké produkční hodnoty a velmi dobré výkony všude kolem. Pokud dokážete přijmout příběh jako fikci, může být překvapivě inspirativní.