Inženýr Hejský, bohatý a světa znalý člověk, se vracel po sametové revoluci natrvalo do vlasti a na letišti potkal svého spolužáka Samka. Samek měl firmu před krachem - a Hejský mu pomohl. Vytáhl podnik z nesnází a dovedl ho k prosperitě. Ale Samek se místo vzkvétající firmě tajně věnoval pašování drahokamů. Našli ho rozstříleného u silnice a safíry naopak nenašli nikde. Policie Hejského z ničeho nepodezírá, ale podsvětí nedají zmizelé safíry spát. Ve městě, kde Samkova firma sídlila, Hejský občas bývá, protože tu firmu likviduje. Jednou zajde do nočního klubu a vidí tam účinkovat dívku, kterou, zdá se, drží majitelé klubu v místě násilím... a tady začíná příběh filmu.
Předlohou ke scénáři byl stejnojmenný román Josepha Conrada. Conrad byl původem Polák, ale ve světě proslul jako významný anglický spisovatel. Jeho tvorba předznamenává dílo Grahama Greena či Evelyna Waugha. Známé jsou Conradovy povídky jako např. Srdce temnoty a nebo Lord Jim, podle nichž vznikly i slavné filmy.
Román Vítězství se odehrává v Indonésii na počátku minulého století, ale jeho téma je natolik platné a dramatické zákonitosti tak obecné, že se naskytla lákavá příležitost převést látku do současnosti. I lidské typy, které Conrad zachytil, existují v každé době. Ovšem celá proměna příběhu je možná jen za předpokladu, že se najde autor-dramatizátor, jenž bude mít konkrétní invenční nápad. Tímto autorem byl Antonín Máša, jeden z nejlepších českých scenáristů a režisérů, příslušník nové vlny českého filmu, Juráčkův souputník, za normalizace většinou odsouzený k nečinnosti. Z jeho díla můžeme jmenovat scénáře k Schormovým filmům Každý den odvahu a Návrat ztraceného syna, vlastní autorské filmy Hotel pro cizince, Byli jsme to my, Bloudění (scénář M. Honzíková), scénář k Olmerovu filmu, Jak je vám, doktore, a také např. televizní inscenaci s Rudolfem Hrušínským Návštěvní hodiny (rež. P. Háša) či dramatizaci Turgeněvova Rváče, která byla původně napsána pro ČST, pak zakázána a později realizována jako divadelní hra.
Vítězství je posledním Mášovým scénářem, který je bohužel shodou okolností realizován až několik let po autorově smrti. Scénář, ještě ve spolupráci s autorem, upravil Viktor Polesný. A také ho režíruje.
Conradovy romány jsou mnohovrstevné a scenárista nezůstal předloze nic dlužen. V prvním plánu jde, jak jsme už naznačili, o dobrodružný příběh, v němž osamělý ušlechtilý muž zachraňuje krásnou dívku, členku dámské barové kapely, v našem případě Ukrajinku, kterou vlastní pasácký gang. Zamiluje se do ní takřka proti své vůli a ona do něj. V druhém plánu je příběh polemikou se stoickou filozofií, která tvrdí, že každý silný vztah ohrožuje lidskou rovnováhu, a každá lidská angažovanost nakonec znamená ztrátu svobody a přináší jen trápení a komplikace.
Do hlavní ženské role obsadil Viktor Polesný Ivanu Illyenko, rodilou Ukrajinku, baletku, která hostuje na Národním divadle. Pochází z umělecké rodiny, její otec a strýc jsou filmovými režiséry.
