Elena a muži

V politických zmatcích na konci devatenáctého století potkává na oslavách 14. července hrabě Henri de Chenvincourt svou životní lásku. Jean Renoir nabízí pestrý pohled na dobu kolem přelomu devatenáctého století. Jeho film s nádherně domyšlenými dialogy se především vyznačuje jistotou brilantního stylu zkušeného mistra s jemným humorem, jímž je prodchnut celý příběh.

To si můžete pustit nejblbější červenou knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a její amanti. Film zmiňovanej v dějinách světové kinematografie jenom proto, že ho natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v papundeklových kulisách prostě nebavila. A Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích, páč její vlasové kreace byly dost průser.

Francouzská historická červená knihovna a vůbec ne špatná. Komediální podtext dodává na roztomilosti vážených dam a gentlemanství vážených pánů. Jean Marais a Ingrid Bergman rozehráli svůj typický herecký koncert, na jaký jsme u nich zvyklí a tak snímek potěší i pobaví zároveň. Kostýmy jsou jedinečné a ušity do nejmenšího detailu. Barevnost zvýrazňuje až pastelovost barev, což v mnohém může vyznívat jako zbytečně přehnané. Viditelně se jedná o studiový počin, ale vzhledem k příběhu to nikterak nevadí. Kulisy jsou nad míru dokonalé. Na svou dobu i tak jde o vcelku svěží dílo.