Saw: Hra o přežití

Z tohohle filmu jsem viděl třikrát jen první půlhodinu. Pak jsem třikrát po první půlhodině usnul. Počtvrté jsem se donutil neusnout a nic, vůbec nic mi to nedalo. Pro mě osobně naprostá ztráta času a zbytečný film.

V posledních letech vzniká velké množství různých horrorových sérií. Divák baží po krvi. Čím bizardnější smrt, tím lépe. Možná, že by volání po obdobných filmech vypadalo úchylně. Avšak. Pokud je stříkání krve spojeno s promyšleným příběhem a nápadem, pak vzniká dílo kvalitní. Sérii filmů Saw se podařilo, aby při jeho sledování ve mne lehce zamrazilo. Skutečně jsem byl napjatý. Ono to kouzlo napínavosti dalšími díly ubývá. Zatím jsem dal hodnotu 8. Snad jsem chtěl dát i o bod více, ale nechtěl jsem být za extrém. Kdo a proč rafinovanými způsoby zabíjí lidi, kteří zdánlivě nemají spolu nic společného? Tip na zabijáka v průběhu příběhu změníte hned několikrát.

Nováček na hororové scéně James Wan natočil naprosto vynikající horor. V roce 2004 vypustil Saw a odstartoval tím hororovou sérii. Saw: Hra o přežití má tu výhodu, že něco takového dosud nebylo natočeno,příběh je promyšlen do nejmenších detailů, má vynikající atmosféru ke které ladí hudební doprovod, je to děsivé, hravé a nechutné a především neotřelé. Na filmu jsem byla v kině a ještě dnes si vzpomínám na mé nadšení, které se dostavovalo během filmu. Zrod nejen legendárního vraha jménem Jigsaw, ale také jsme svědky zrodu hororové hvězdy Jamese Wana, což bylo na první pohled patrné, ale dnes už to víme jistě, jeho filmy se zapíšou do historie hororu.

Tvůrci tohoto nekompromisního splatteru jakoby si inspirativně vzali k srdci to nejlepší z Fincherova kultovního snímku „Sedm“ (1995). Zatímco v něm jsme si mrazivou hru kočky s myší užili až v samotném finále, zde do rozjetého vlaku psychopatického teroru naskakujeme hned v prvních minutách. Atmosféra není jen hustá, je psychologicky zvrácená a vyšinutá způsobem, který testuje hranice divákovy příčetnosti. Snímek servíruje brutalitu s takovou syrovostí, že i otrlí matadoři slasherového žánru budou mít problém udržet klidný tep. Každý záběr je nasáklý krví a šokem, přičemž to největší eso v podobě pointy, která vás emocionálně rozloží, si režie schovává až na samý závěr. Napětí, které se vám zažírá pod kůži, se zde střídá s čistým fyziologickým znechucením v naprosto bravurně zinscenovaném tanci smrti. Klíčem k úspěchu jsou však překvapivě herecké výkony. Postavy nejsou jen tupým masem na porážku, jak by to zdánlivě v jednoduchosti mohlo vypadat. Jejich psychologický rozklad je podán s mrazivou věrohodností. Divák je nucen konfrontovat se s otázkou, která zní jako šílený paradox: „Zemřeli byste, abyste mohli skutečně žít?“ Hra, kterou Jigsaw rozehrává, je kreativní, děsivá, ale v jeho zvrácené logice především soudná. Je to brutální reparát za chyby proti lidskosti, jakýsi „Boží soud“ v té nejďábelštější možné podobě. Kdo nemá žaludek z ocele a nervy ze syntetiky, nechť se raději tomuto snímku vyhne. Pro ostatní jde o povinnou jízdu samotným peklem.