Hadí tanec

Ivana Chýlková odvádí svůj herecký standard. Ale protože je fakt dobrá, výrazně převyšuje všechny kolem. Z cyklu Oběti nejlepší a zároveň nejvíc depresívní titul. Nikdy jsem o něčem podobném v reálu neslyšel, ale jestli se to fakt děje, no tak ty vole!

Velmi dobře natočeno, skvělí herci, dokonce to má místy i švih. Dokonce i maskéři se vytáhli. Dávám 6.

Když se Olga, vysokoškolsky vzdělaná a manželka staršího muže Vladimíra, rozhodla jít svou vlastní cestou a živit se prací místo toho, aby manželovi jenom sloužila, poznává brzy od manžela psychické, ale později i fyzické násilí. Po tom, když je Vladimír bez práce a na ženě závislý, jeho útoky se stále více stupňují. Olga je manželovi i nevěrná a je ráda, že manžel odchází od ní. Manžel se ale vrací a Olga mu naposledy uvěří a nakonec se stane jeho skutečnou obětí a vše vrcholí zabitím tyrana Vladimíra.

Hadí tanec je jeden ze dvou nejlepších filmů z mého velmi oblíbeného cyklu Oběti; tím druhým je Karambol, který sice nemá až tak krutý příběh, ale to mu na kvalitě příliš neubírá. Každopádně Hadí tanec je opravdu síla; jedná se o film, k němuž metaforický název vyloženě sedí, jeho příběh vypovídá o tématu velmi aktuálním a důležitém, o němž se však často raději mlčí. Pozorujeme v něm, jak se muž, kterého člověk miluje, proměňuje v tyrana bez zábran, jehož činy mohou dojít snad jen do špatného, nebo ještě horšího konce. Ve filmu naprosto exceluje Ivana Chýlková po boku s Aloisem Švehlíkem, do příběhu tradičně nahlížíme skrze postavu psychologa v podání Františka Němce. Pro mě je určitě zajímavá i malá role Radka Škvora.