Stopařův průvodce po Galaxii

Kdysi v kině velké zklamání. Po nejnovějším zhlédnutí bych Stopaře možná vzala na milost, ale na chuť jsem mu stále nepřišla. Ironie, sarkasmus, odkazy budiž, ale nějak mimo můj šálek kávy a to miluji sci-fi.

Knihu jsem zatím bečetl a přesto vyrazil na film. Od několika nadšenců, kteří knihu četli, jsem se dozvěděl, že byli s filmem spíše zklamáni. Jsem příznivec žánru scifi, ale tento snímek se mi moc nelíbil. Knihu si však určitě přečtu.

Co si s sebou sbalit na pustý ostrov? Takováhle otázke se vždycky někde objeví a všichni začínají teoretizovat o něčem, co nikdy nemůže nastat. Ale co trošku reálnější situace. Co si s sebou sbalit na cestu kolem světa? Ptám se sám sebe a batoh zaplňuje jedna knížka za druhou. Mezi nimi i Stopařův průvodce po Galaxii od vynikajícího Adamse. A když se v Berlíně ubytuji v hostelu s tematikou této klasiky, je rozhodnuto. Musím se prostě podívat i na film. Jak každý kdo četl předlohu již zmínil, filmové zpracování The Hitchhiker's Guide to the Galaxy se samozřejmě nemůže rovnat tomu knižnímu. To je prostě o třídu výš. Ale přesto se tvůrcům povedlo něco, před čím bych rád smekl. Typický britský humor tu srší ze všech stran, začínajíc už úvodní písní kdy nám delfíni děkují za všechny ryby a vesele si opouští planetu Zemi. Satira na všechnu birokracii a bezmocnost jednoho obyčejného človíčka na vyšší dění. Když se na to podíváme z reálné perspektivy, zjišťujeme že je to vlastně smutné a že i něco podobného se děje kolem nás...

Knihu znám, tudíž hodnocení filmu je nasnadě. Ve filmovém zpracování byly vtipné akorát citace z průvodce, zbytek „humoru“ je pro mne vzdálený jako restaurace na konci vesmíru.