Pes, který měl rád vlaky

Pro mě nezapomenutelný film, který poodhaluje velké množství trápení a bídy. Hlavní postavou je uprchlá vězenkyně Mika, která ve své podstatě není špatným člověkem (alespoň já ji tak nevidím). Bez střechy nad hlavou se toulá, hledá své místo na slunci a sní o Paříži, ale zatím zná jen vězení, nezájem rodičů, krádeže a špínu. Je podvedená a prodaná, následně i zbitá a surově znásilněná. Má jenom svůj sen, nic jiného jakoby jí nezajímalo ani netěšilo. Divák má mnoho příležitostí přemýšlet o jejím charakteru, chování i o jejím životě a situaci. Druhým případem utrpení je Malý. Člověk, který je schopen cítit mnoho lásky a obětovat pro ni vše. Nejprve se vydává napříč krajinou, aby našel milovaného psa, který před časem skočil do vlaku a zmizel. Při svém putování objeví další, novou lásku – Miku, která mu obrátí život na ruby a stahuje ho do své bídy až se pro něj stane osudem, který neznamená nic jiného než definitivní tragický konec. A kdepak je ona Paříž a světlé zítřky s ní spojené? (Slogan k filmu je naprosto přesně výstižný.)