Otevřené moře

Na tomto prapodivném snímku jsem byla v kině, po jeho skončení jsem nebyla ani příliš zklamaná, ale ani nadšená. Po letech jsem se k němu vrátila a jediný pocit, který si vybavím je znechucení. Film je vlastně o ničem. Manželský pár se vydává na dovolenou (někam) rozhodnou se svůj volný čas trávit potápěním, což by nebyl tak špatný nápad, kdyby je instruktor nezapomněl ve vodě. Jak často se něco takového stane? Moc často, asi ne, ale budiž. Pak je divákům naservírováno 60 minutové plavání v moři, nikde nikdo, okolo hlavních hrdinů je pouze moře a podmořský svět, který si nemůžou tak docela vychutnat, protože si podmořský svět vychutnává je. Kdyby se to natočilo jako krátkometrážní film tak bych to pochopila, ale tohle jedno velké nic.

Snímek je viditelně nízko rozpočtový, ale natočený tak, jakoby v tom byl úmysl. Nehledejme v tom vědu. Reportážní a dokumentaristické vyznění dodalo velice jednoduchému příběhu dosti vysokou reálnost. Nic se tu nuceně nevyhrocuje a naopak se vše nechává volně plynout. A vtom je ta síla děsu plné atmosféry. Dva lidé jsou zanecháni napospas osudu v hloubi oceánu a není nikoho, kdo by jim pomohl. Čas pomalu ubíhá, zoufalost se stupňuje, psychika dostává zabrat. Nudné pasáže? Ale kde že. Divákovi to více navozuje představu, jak taková situace vypadá z jejich strany. Každá minuta je tu sek sakramentsky dlouhá. Tvůrci si na nic nehráli a vytvořili jednoduché filmové dílo, kde se jim ona zoufalost podařila zachytit. Snímek bez efektů a vůbec nějaké akčnosti. I takhle se to dá dělat.

Sotva jsem v prvních záběrech rozpoznal amatérskou kameru nejhrubšího zrna, zaplavilo mne znepokojení. To bohužel nepolevilo ani během pro mne zbytečných dějových vycpávek. Dobře, byla tam nahatá ženská:D, ale to můžu vidět i v daleko lepších filmech. Nuda. Levnost. Ospalost...

To byl tedy film, na začátku ztroskotali uprostřed oceánu. a kde se odehrval celý zbytek filmu?? ano uprostřed oceánu a hráli v něm 2 lidi