Carmen: Divoká vášeň

Naprostá většina ze šedesátky filmových adaptací proslulé látky o pravzoru femme fatale Carmen vznikla na základě slavné opery Georgese Bizeta. Španělský režisér Vicente Aranda se ve své verzi Carmen: Divoká vášeň vrátil k původní předloze, tedy k novele Carmen francouzského spisovatele Prospera Mériméeho, vydané poprvé v roce 1845. Navíc do děje začlenil i samotného vypravěče Prospera. Tomu se svěřuje před popravou bývalý poddůstojník José, odsouzený za vraždy a loupeže. Velká část filmu se tedy odvíjí v retrospektivách a s komentářem zúčastněných. – Krásná Carmen uhrane Josého hned při prvním setkání a postupně způsobí jeho pád. Muž je kvůli ní degradován na vojína, později kvůli ní zabije svého nadřízeného a musí hledat úkryt u Carmeniných přátel pašeráků. Ze žárlivosti pak nešťastník zabije zločineckého manžela své milenky, později jejího milence, toreadora Lucase, a nakonec zůstává sám nad mrtvým tělem ženy, již miloval zhoubnou vášní. – Tvůrci vycházejí z reality doby roku 1830, o čemž svědčí i různé politické narážky na období panování Ferdinanda VII. Představují Carmen jako smyslnou krásku z okraje společnosti, která se nezdráhá krást a lhát. Režisér Aranda ve své tvorbě často vychází zejména ze sexuálních vztahů svých hrdinů a v tomto smyslu nalezl v předloze jistě vhodnou látku. Svěřil titulní roli španělské hvězdě první velikosti Paz Vegaové (Sex a Lucía, Novo, Druhá strana postele), která dosud hrála sexuálně přitažlivé ženy moderní doby. Jejím partnerem je argentinský herec Leonardo Sbaraglia. – Nová adaptace věčné látky těží i z kouzla andaluské krajiny, ze starobylosti měst Sevilly a Córdoby a také z bohatých kostýmů. Jinak však zůstává jen v rovině poctivě odvyprávěného tradičního příběhu. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2004/10