Před soumrakem

Upřímně řečeno, trochu mě překvapuje nominace na Oscara za scénář stejně jako několik dalších cen. Ale film je to příjemný. Žádné světoborné myšlenky, žádné hraní si na spásu světa, ale normální příběh-rozhovor dvou normálních lidí. Každopádně mě dostala závěrečná věta: "Bejby, tobě to letadlo uletí", která naznačila, že se bude souložit celou noc :-)

..aneb jak to bylo dál..nikdo znás to raději nechtěl vědět a přece se to dozvíme...opravdovou lahůdkou je tto druhé setkání, druhé tápání, už ne vášnivé vzplanutí, ale stále ještě doutnající uhlíky, zážitky nezapomenuté, možná však uplynulým časem přikrášlené? a nebo že by ne?

Setkání po devíti letech nepřineslo výraznou změnu k lepšímu snad v žádném z ohledů, tedy ani ve fyzických proměnách. E. Hawke vyhlížel jako druhá alternace Mechanika, případně jako navrátilec z podpůrné skupiny anonymních alkoholiků, J. Delpyová vyvázla jen s mírně zapadlými víčky. U Jesseho a Céline se karta obrátila, zatímco jeho postava zůstala charakterově stabilní, ta její nesla výrazné stopy neurotické hysterky, tudíž to málo, kterým by si mohla před devíti lety diváka získat, nenávratně zmizelo. A stejný problém přetrvává v reakcích Jesseho postavy na Célininy vyprávěnky, přesně takhle nepřirozeně si počínám v případech, kdy mě nezajímá samotná osoba vypravěče, tím méně jeho sdělení, ovšem každý mě odhalí, protože jsem mizerná herečka, a tady něco nehraje, neboť E. Hawke mizerným hercem není, přesto měl velké problémy podat upřímný smích i zájem o repliky pronášené ženským protějškem a na přesdržku bylo jeho "salut" i "au revoir", kterými s přihlouplým úsměvem častoval kolemstojící Francouze. Když přidám do placu ještě Juliinu rádoby svůdnou napodobovací scénku z koncertu, myslím, že je na čase ukázat prstem na scénář a vedení herců.

Předpokládala jsem správně, že nepůjde o strhující děj, nicméně toto setkání v Paříži je divácky příjemné a nepostrádá pár dialogů, kterých si možná povšimneme.Jedna myšlenka za všechny: "Svět se vyvíjí podle toho jak se vyvíjíme my..."