Americký spisovatel James M. Cain (1892–1977) je vedle Raymonda Chandlera a Dashiella Hammetta čelným představitelem americké literární drsné školy detektivního románu. Svůj bestseller Pošťák vždycky zvoní dvakrát vydal v roce 1934. Ačkoli studio MGM získalo k tomuto mimořádně úspěšnému dílu okamžitě autorská práva, došlo vzhledem k existenci tzv. Haysova kodexu (jehož tvůrce začal právě v tomto roce cenzorsky dohlížet na „mravní bezúhonnost“ filmového průmyslu) k jeho hollywoodské filmové adaptaci, uváděné u nás pod názvem Pošťák zvoní vždycky dvakrát, až o dvanáct let později; navíc až po ohlasu tematicky příbuzného filmu noir Pojistka smrti (1944, FP 25/47), natočeného Billym Wilderem podle jiné Cainovy předlohy. – Tulák Frank se zamiluje do smyslné ženy svého dobráckého zaměstnavatele, majitele laciného motorestu. Vdaná Cora (mnohem mladší než její muž) jeho city opětuje, nechce však ztratit zázemí, jež díky manželovi získala. Milenci se tedy rozhodnou nepohodlného muže odstranit. Po prvním neobratném pokusu se jim to napodruhé podaří a díky právnickým kličkám uniknou trestu. Avšak v důsledku zločinu jejich vzájemné podezřívání ze zrady a stupňující se nedůvěra promění milostnou vášeň v nenávist. Ani jeden z nich tak neunikne „vyšší spravedlnosti“. – V ich formě vyprávěné drama Haysovu kancelář dráždilo nejen základním tématem (neodolatelným chtíčem zmítaná cizoložná dvojice se dopustí vraždy), ale i porušením další cenzorské premisy, že zlo se ve snímku nesmí objevit ve „svůdné formě“, ani za předpokladu, že bude potrestáno. Tvůrci si byli vědomi, že román je zosobněním všeho, před čím chtěl Haysův úřad Ameriku „ochránit“. Proto ve své verzi udělali řadu změn: potlačili přímé zobrazení násilí (pokusy o vraždu probíhají „mimo obraz“) a explicitní sexualitu nahradili elektrizujícím erotickým dusnem a rafinovaně dvojsmyslnými dialogy. Lana Turnerová je ovšem jako pravá femme fatale v kratičkých šortkách od prvního momentu, kdy památně vstoupí na scénu, fascinujícím ztělesněním potlačovaného pudu a matoucí nevinnosti (zdůrazněné tím, že s výjimkou dvou scén je platinová blondýnka oblečena v panensky bílé garderobě). Přesto oproti sesterským postavám z jiných cainovských adaptací (například Barbaře Stanwyckové v Pojistce smrti) působí Lana Turnerová zranitelnějším dojmem. – Úsporná a tlumená režie Taye Garnetta nevykresluje vraždící milence jako bezcitné zrůdy, ale jako lidi, uvězněné v „neřešitelné“ situaci, jež jejich sebedestruktivní vášně, ale i vypočítavost dohnaly na scestí zločinu. Dvojice se marně pokouší při posledním koupání v moři symbolicky „smýt“ vinu za své hříchy. V krutě ironickém závěru (jímž se inspirovali bratři Coenové ve filmu Muž, který nebyl) nachází vinou absurdního rozmaru osudu Cora smrt a Frank je odsouzený za „vraždu“, kterou nespáchal. Bezcharakterněji než oni proto působí Cořin amorální advokát Arthur Keats. – Černobílý obraz na DVD je vyčištěný, monofonní zvuk byl překódován do centrálního kanálu Dolby Digital. Mezi bonusy byly kromě traileru a fotogalerie z natáčení zařazeny i předmluva historika Richarda Jewella a hodinový dokument The John Garfield Story, jímž provází jeho dcera Julie.
-tse- Filmový přehled 2004/5
