Scény u moře

Samotný název vyjadřuje celou podstatu filmu, jsou to zkrátka scény u moře. I když jsem zcela nepochopil co tím chtěl básník říci, svou poetikou mě to zaujalo, zkrátka takové pohlazení na duši. Akorát těch záběrů na surfaře tam bylo zbytečně moc.

To byly scény, že jsem div neudělala scénu. Tento autorský počin, sestávající z nákupu prkna, pochodování k moři, skládání šatstva a pochodu zpět, proložený nezáživnými závody a hudbou evokující Tv info s povětrnostním zpravodajstvím našich hor napříště klidně oželím. Nějaká pozitiva bych přece jen viděla - konečně jsem dokázala odlišit jednoho Japonce od ostatních, neboť hluchoněmý hrdina vykazoval podobné rysy jako Ivan Vyskočil zamlada a sluší se pochválit alespoň závěr, který má podle Kitanových zvyklostí vyústit v nenadálý zvrat - zabralo to - ale mám strach, že po přestálé nudě by mě šokovalo cokoliv...

Celý film se odvíjí skoro beze slov, jen s tichým hudebním doprovodem. Příběh vypráví brilantní režie a střih.