Člověk bestie

Vynikající zpracování románu Émila Zoly se skvělými výkony herců a s přesným vystihnutím chmurné atmosféry nádraží. Ještě k závěru filmu: když druhý den Lantier zjistí, jaký hrůzný čin provedl, spáchá sebevraždu - vyskočí z jedoucí lokomotivy.

Dlouhé záběry utíkající krajiny z pohledu mašinfíry lokomotivy, šílenství, pesimismus, hroucení lidských vztahů a úctě k životu - poetický realismus jako z partesu, doplněno skvělým herectvím Jeana Gabina. Snímek, po kterém divák propadne trudnomyslnosti, nicméně toto je vysoká filmařina předválečné kinematografie, kterou je nutno také vidět a znát.

Film nikdy nemůže nahradit dobrý román. V porovnání se Zolovou předlohou Lidské bestie film notně bledne. Jednak byl děj hodně zkrácen a značně pozměněn, a za druhé je tu hlavní postava líčena oproti románu v příliš dobrém světle, příliš umírněně, jako v podstatě nešťastná, zlá, leč čestná bestie, lidská bestie. Původní Zolův román jej bez obalu líčí mnohem nesmiřitelněji prostě jako (odborným termínem) parafilika. A Zolův román je jemu podobnými postavami, lidskými bestiemi, přímo přeplněn (ostatně tak jako v životě)! Filmové zpracování je tedy pouhá nepodařená, mírná, neškodná, vybledlá napodobenina. Vracím se ke knížkám. Jinak byl film až na pár chybiček docela dobře provedený. Všiml jsem si např. dobré kvality obrazu i zvuku. České filmy z té doby rozhodně tak kvalitním materiálem nedisponují, jsouce jaksi vůbec celé "ušmudlané", jak se o nich vyjadřoval Goebbels. Francie byla zřejmě kdysi velmocí i v umění filmovém.