Snáz projde velbloud...

První režijní pokus populární italské herečky Valerie Bruni-Tedeschiové je z velké míry autobiografický, i když postavy mají jiná jména. Sama hraje ústřední hrdinku Federicu, jejíž otec, italský továrník, a velice buržoazní matka přesídlili v sedmdesátých letech z Itálie do Paříže z obav před únosy dětí, jež v té době patřily k častým aktivitám Rudých brigád. Federica studuje a snaží se psát a má svůj život, své přátele. Nicméně se stýká i se svou rodinou, k níž patří také nevyrovnaná sestra Bianca a slabošský bratr Aurelio. Ani Federica nemá zcela jasno, co chce a jakou cestu zvolit. Na jedné straně se přátelí s levicovými intelektuály, na druhé straně cítí potřebu chodit ke zpovědi a vyznávat se z hříchu svých styků s ženatým spisovatelem. Vyznává myšlenky revoluce, ale bere jako samozřejmost peníze, jež jí nechybí a jež má navíc ještě zdědit, když otec, k němuž ji váže nejsilnější pouto, nakonec umírá. Má svůj majetek vynaložit na stavbu nemocnice pro africké děti, nebo se vdát a založit rodinu, anebo se věnovat tvůrčí činnosti? Federica si není jistá... 38. MFF Karlovy Vary