Princezna Pampeliška

Jedna z mála pohádek ze šedesátých let, která mi nikdy nekápla do noty. Zda je to herečkou Klárou Jernekovou, jejíž sykavky mě vždy rvaly uši, nebo mou domněnkou, že se prosadila jen díky svému otci, významnému režisérovi Národního divadla v Praze, nepřemýšlím. Námět je Kvapilova klasika a televizní zpracování v kašírovaných kulisách bezchybné. Rovněž zbývající herecké obsazení prvotřídní, bohužel z výše uvedeného důvodu pohádku nevyhledávám.

Tak ta mluva mne iritovala celou dobu. Škoda, protože herecké obsazení si zaslouží pochvalu. Ale pro mne je veršování v normální mluvě prostě nepřirozené a tím to končí. Navíc pro děti to byl dost zamotané. Už s tím vězením, jak se dostali ven a pak jak se dostali z tábora od prince z Hispánie bylo nedomyšlené. Celé to prostě nestálo za nic a nedávám ani tu dvacítku ze hereckou sestavu. A s tím brekem na konci to pohřbil autor definitivně.