Dao

Monumentální opus Alaina Gomise obydluje jindy spíše přehlížený prostor pomezí. Ve své robustní stopáži se totiž rozprostírá na pomezí mezi Francií a Guinejí-Bissau, mezi jednou svatbou a jedním vzpomínkovým obřadem, mezi tradicí a modernitou, mezi radostí a smutkem, mezi hraným a dokumentárním filmem. Novátorský snímek určuje kinetická synergie volně plovoucí kamery a pohlcujícího střihu. Gomisova metoda možná obchází konvence příběhu, právě proto je ale nesmírně vtahující – nediktuje, nehledá začátky, střed ani konce. Zachycuje a zase pouští: mezilidské interakce rodinných příslušníků, pospolitost i rozepři, realitu i transgresi, zázemí domova i roztroušenou identitu. Vojtěch Kočárník