Hrbáč

Film jsem viděl později než verzi 1997, ale po takové době, že nemohu srovnávat. Ale ve srovnání např. s Maraisovým Ve službách krále ho hodnotím výš, a to nejen kvůli vhodnějšímu dabingu, byť určitě ne prvnímu (kolem 2000?)(když už matku a dceru hrála tatáž, nemusela i dabovat tatáž, znělo to divně). Jen Bourvilova nervozita, dvakrát ve filmu vyjádřená dáním ruky k ústům, byť se měl snažit být nenápadný, je tak trochu "křeč", ale jinak dobrý.

V 60.letech nás vychovávaly americké grotesky, Vinnetou a francouzsko-italské dobrodružné a lehce erotické filmy. Hrbáč ve spojení s Maraisem, má v mém srdci svoje místo, ale na tento film jsme přesto si museli nějaký rok počkat, než byl u nás v televizi uveden. Na dětskou dušičku, sem tam nějaká slzyčka, bylo to suprové a když se tam ještě připlete Bourvil, byly ty chvíle příjemné. I když hrála matku i dceru stejná herečka, mě ta dcera připadala jako suchopár, matka byla hezčí...

Některé filmy jsou jako dobré víno, které zraje spolu s časem - a Hrbáč mezi ně bezesporu patří. Dnes už naprostá klasika francouzské kinematografie s vynikající dvojkou: charismaticky vznešeným J. Maraisem a neúnavným tahounem Bourvilem v hlavní roli.

V osmdesátkách často opakovaná klasika s naším nezaměnitelným dabingem. Krásná výprava, akční šermířské scény, to Maraisovi vždycky šlo, akorát už jako dítě jsem si říkala, že na mladou Auroru je to docela stařec, ale láska je mocná čarodějka. Další z řady šermířských záležitostí Mariase (Kapitán, kapitán Fracasse atd.) jsou mezi sebou zaměnitelné, ale Hrbáč je jen jeden. A to i v případě dalších nebo dřívějších remaků.