Backrooms

Další film, na který jsem se nezřízeně těšil, a další zklamání na téma Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Není ani mysteriózní, ani psychodrama, ani scifi, ani horor, ani dobrodružství, ani sociální sonda do života ožraly, ba ani nějaká alegorie, protože symboly nežerou elektřinu. Také liminál to imho uchopilo opravdu velmi nešikovně a popřelo to jeho smysl. Jakmile tam autor dal příšerky, přeřadil strach na ohrané „něco mě honí“, místo mnohem děsivějšího „realita se opakuje a přitom rozpadá a já nevím proč a jak z toho ven“. Kdyby to tvůrce tak nezkopal, ještě bych přijal myšlenku, že jsme (tedy celá Země i vesmír) jen jedním z "backroomů", do kterých se znenadání podařilo najít cestu, a které (patrně) víc a víc vyhasínají ve své uvěřitelnosti. To by byla pecka, možná zakládající celý nový žánrový směr. Ale to by kolem dveří, které jsou snad nějaký portál, nesmělo škvírkou prosvítat (OMG co tohle bylo za zkopanec?). Místo inzerované tísně ve mě spíše narůstal pocit WTF vlastně?! Plno náznaků, ale řešení nula. (Mimochodem, jeden prostup do jiné reality byl zmíněn v jedné maličké jihočeské vesničce jménem Jindřiš v dobách, kdy se o backroomu ještě nikomu ani nesnilo; naštěstí se dotyčná osoba dokázala vrátit.)