Můj učitel Ibrahim

Nedá se říct, že by se na to špatně dívalo, neřestné předměstí Paříže je zde zachyceno s náladou 60. let, barevné filtry a dobová hudba výrazně umocňují nostalgické obrazy dětského vnímání světa dospělých. Co mi však nesedělo byl Ibrahim, jenž měl zásadně ovlivnit život chlapce, který se v podstatě vychovával sám a předat mu krom své náklonnosti také moudré rady do života. Potom jsem nepochopila, jakým výchovným fíglem byla ignorace chlapcových zbytečných krádeží a doporučení podávat otci kočičí paštiky nebo dolívat jakýmsi sajratem víno. A vůbec, celý jejich vztah vyzníval do prázdna, takové moudro pro moudro a ve finále rozdával rozumy v Ibrahimově zděděném krámku dospělý Momo - slabá pointa.

Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Je v něm mnoho pravdy, moudrosti a správných rozhodnutí, zároveň v něm najdete i vtip a celý příběh, jak málo se to vidí, je ve své reálnosti necenzurovaný. Užil jsem si také herecké výkony zejména Omara Sharifa a Pierra Boulangera v hlavních rolích.