Černý orel

Vysloveně podprůměrné akční béčko 80.let, které nemohlo ukojit ani ty největší nadšence tohoto žánru. JCVD si zde na počátku kariéry odbýval jednu ze svých záporných rolí s minimem textu a jeho kopy a provazy nic nezachránily. Sho Kosugi jako hlavní hrdina byl prostě tragický a ze všecho na dálku přímo křičel ba spíše řval amatérismus. Děj je omlácený jako boxer v 15. kole a ocenit se tak dala snad jen lokace. Jan Tříska na tenhle zápis ve své filmografii moc hrdý asi nebyl.

To je jedna z největších hovadin, kde Jean hrál; tehdy ještě záporáka. Příběh, herecké i bojové výkony chabé; snad jen to, za jakých okolností Jeanova postava zemře...

Druhá záporná role Jean Claude Van Damma a ve své době jak jinak, než ruská. Studená válka byla in, takže nepřekvapí téma tohoto snímku, který po žánrové stránce nedopadl zrovna nejhůře. Hlavní role se zhostil poměrně neznámí Šó Kosugi. Trochu jsem si na něj zvykal, ale povedlo se mu ve mě vzbudit své sympatie. Pro nás je ohromným překvapením účast Jana Třísky, který byl v té době v emigraci. Jeho role kapitána lodi je v první polovině snímku vcelku velká, i když toho dohromady moc nenamluví. I tak je to velice výsostné. Ani Van Damme není tentokrát moc výřečný, ale s ohledem na jeho postavu to není nijak omezující. Za něj hovoří činy. Jako prašivý Rus byl velmi uvěřitelný. Souboje jsou k pokoukání a i když je občas vidět že rána padla vedle, nijak nezhoršují kvalitu choreografie, o kterou se postaral Šó Kosugi osobně. Dnes samozřejmě snímek vyznívá naivně, ale ze svého nostalgického kouzla stále nese svoji jistou zvláštnost a nejistotu své doby.

Už dlouho jsem si omylem nepustila větší slátaninu. To snad ani není možný! Jediné, co na tomto filmu snad stojí za shlédnutí, je vrcholná forma Jean Claude Van Damma. Jeho kopy a roznožky jsou prostě fascinující stejně jako jeho dokonalý hrudník. Ostatní je prostě s**čka.