Letiště v Ruzyni

Rozvoj civilní letecké dopravy v Evropě začíná po 1. světové válce. V těchto začátcích, kdy letadlům stačila prostě upravená travnatá plocha ohraničená barevnými stříškami z prken, šlo poměrně rychle a snadno zřídit nezbytné zázemí pro letce i cestující. V r. 1920 uzavřela vláda České republiky dohodu s francouzsko-rumunskou leteckou společností o provozu pravidelné linky Paříž-Štrasburk-Praha a Praha-Varšava. Vojenské letiště ve Kbelích se otevřelo civilním potřebám a přibývaly hangáry, pošta, celnice, čekárny. Československé aerolinie vznikly v r. 1923 a nárůst nároků na leteckou dopravu vyvolal řadu změn nejen v technice, ale i v záměrech provozovatelů. Přestaly stačit nejen travnaté plochy, ale i neútulné letištní haly. V r. 1929 schválila vláda vykoupení pozemků v Ruzyni, jejich rozloha 108 hektarů odpovídala výměře všech hlavních evropských letišť. Z architektonické soutěže byly v r. 1932 vybráni nejperspektivnější autoři a mezi ně byly rozděleny jednotlivé budovy. Adolfu Benšovi byla přidělena práce na budově leteckého nádraží. Kamil Roškot dostal za úkol úpravy zastavěných částí letiště, a obytný dům ředitelů a vrátných. B. Sláma, E. Hnilička a F. Hruška vypracovali plány pro tři hangárové bloky. V. Erhart projektoval obytné budovy garáže a četnickou stanici. Letiště bylo uvedeno do provozu v r. 1937 a svými parametry předčilo letiště ve Frankfurtu, Římě i Berlíně. Odbavovací hala architekta Benše obdržela Zlatou medaili na Mezinárodní výstavě umění a techniky v r. 1937 v Paříži.