Sexuální rekonstrukce

Toto je přesně ten typ filmu, ve kterém hraje obrovskou roli fakt, zda divák četl recenze a ví, o čem film je, nebo se před obrazovkou usadí v naprosté nevědomosti a prostě se nechá unášet příběhem. Já patřím do první skupiny, což znamená, že už od začátku se na vše dívám jinak. Připadá mi, že potenciál, se kterým The Shape of Things měl možnost nakládat, nebyl využit ani z poloviny. Možná to je nevýraznou hereckou dvojicí, ale cíl snímku, možné vyvolání diskuse, co umění je a co už je za hranicí (a kdo má právo to soudit), by si zasloužilo údernější zpracování. Takhle se hodinu a půl plahočíme, závěr toho, kdo recenzi nečetl, překvapí, možná i šokuje, ale také se bez výraznější stopy z myšlenek vytratí.

Asi tak do půl filmu neskutečná nuda. Koukat jen na kluka jak se kvůli holce mění, postupně odstřihne kamarády a dokonce si nechá udělat plastiku nosu. Ale konec mě šokoval. Takové pojetí umění. Až si říkám, jestli tohle ještě umění je.

Na tento film jsem se podívala hlavně z důvodu naprosto odlišných recenzí...na jedné straně negativní kritika, na straně druhé ódy publika...Už samotné reakce naznačují, že se bude jednat o film dosti specifický... velmi závisí na individuálním pohledu a hlavně na tom, zda se ztotožňujete s hlavní hrdinkou, jinými slovy "umělkyní" .... Musím přiznat, že tento film je bizardním způsobem zajímavý, nadruhou stranu však nemohu říct, že by mě děj filmu nějak pohltil, zaujal...Většinou jsem měla na věc naprosto odlišné názory...nebo jen nerozumím "umění" (v podání R. Weisz...:)))? V každém případě je herecký (dábelsky manipulační!) výkon Rachel Weisz opravdu přesvědčivý.