Černá listina

V podstatě průměrná a nijak objevná kriminálka. Dokud do toho nevstoupí (v dobrém slova smyslu) rušivý element (Annie Girardot), kterej tomu dodá šťávu (Annie Girardot). Milující matka (Annie Girardot) a samozvaná mstitelka (Annie Girardot). Ve své obvyklé roli neohrožené emancipované Amazonky vytahuje Annie Girardot Černou listinu do lehkého nadprůměru, ale na plnej knedlík to není.

Zabili jí dceru a to neměli dělat. Ano, ve své podstatě seagalovské téma, jen s tím rozdílem, že vzniklo již takřka v polovině osmdesátých let ve francouzské produkci s výbornou Annie Girardot v hlavní roli. A když se to vezme kolem a kolem, tak daleko více se to podobná námětu známého z Hollywoodu a to snímku 'Přání smrti' (1974). K tomu přivádí spojitost motivu činu, v tomto v případě ženy, a jistého pochopení vyšetřujícího policisty. Dnes samozřejmě velice předvídatelný příběh, který se nesnaží o lecjaké akční rošambo, jaké by mohl leckdo očekávat. Naopak dává silně najevo psychologii matky, která přišla o dospívající dceru, snažící se ve svém zármutku za každou cenu pomstít. Asi snímek už spíše jen pro televizi, protože zub času přeci jen zapracoval. Není to tedy sice lecjaký biják, ale v rámci pochopení psychologie a emocí matky s jejími následujícími činy, má v jádru věci stále svojí průraznost a přesvědčení. Tvůrci nic složitě nerozvádí a zbytečně neodvádí pozornost do zcela zbytečných dějových odboček. Tím filmová stopáž nemá ani plných hodinu a půl, avšak jedná se o dobrý tah. Snímek tak nenudí a ještě stále zanechává určitý divácký požitek.