Lakomec

V rámci popisu třech nastudování představení jednoho zdejšího respondenta uvedu ještě další nastudování Moliérova "Lakomce", které jsem viděl živě na divadle před třemi měsíci. Pavel Zedníček, jemuž je drama připsáno k sedmdesátinám, v hlavní roli exceluje. Nemohu napsat, že zastiňuje své předchůdce Preisse, Kopeckého nebo Filipovského. Přinejmenším se jim vyrovná a v mém hodnocení i předčí, protože osobní zážitek zastíní televizní zpracování.

Předcházející komentáře tu zmiňují předchozí nastudování této Molierovy klasiky a nevyhnu se tomu ani já. Z mého pohledu byl jednoznačně nejlepším Harpagonem pan Filipovský (1978). Tato verze má tu smůlu, že to není divadelní záznam ale inscenace a tudíž tomu chybí jevištní náboj. Viktor Preiss určitě není ani trochu špatný Harpagon (spíš naopak) ale Jan Dolanský je zato otřesný Kleant a paní Bohdalová je při vší úctě na Frosinu v 71 letech příliš "pokročilá" (když hrála tuto roli Libuše Geprtová bylo jí 36). Jako celek je to z mého pohledu určitě lehce nad průměrem ale za staršími verzemi z let 1972 a předevšim 1978 to přece jen zaostává.

Naše třetí zpracování, které jsem viděl. Asi bych je hodnotil stejně jako předchozí dvě, tedy jako lehký nadprůměr. Ovšem to je také zásluhou autora. Ten konec byl hrán už spíše jako tragédie, tam už končila legrace. Což je velká škoda. Přesto šedesát ponechávám.     

Nadmíru podařené zpracování knižní klasiky.