Soud pana Havleny

Soud pana Havleny je úsměvný televizní film natočený podle jedné z povídek Karla Čapka. Hlavním hrdinou je zde pan Havlena, který nedokončil studium práv, ale nic mu nebrání v tom, aby do novin psal smyšlené případy ze soudní síně. Nutno dodat, že téměř vždy se mu podařilo správně trefit i výši trestu, jakou by v reálu fiktivní pachatel dostal. Ovšem jednou mu jeho imaginární případ nevyšel. Pan Havlena si vymyslel příběh o muži, který si opatřil papouška, co uměl velmi sprostě nadávat. Poté, co jednou tento papoušek vulgárním výrazem urazil sousedku, paní se obrátila na soud a docílila toho, že majitel papouška musel za urážku na cti svým svěřencem na paní sousedku do vězení na dva týdny. Jenže tato soudnička se už zdála některým čtenářům natolik přitažená za vlasy, že se v jejím obsahu začal kdosi lidově řečeno „šťourat“. Bylo nutné, aby se vyjádřili lidé z nejvyšších zákonodárných míst k výši trestu v povídce. Nechali se slyšet, že jde o naprosto nesmyslný verdikt. To ovšem značně pobouřilo páně Havlenu. Rozhodl se všem dokázat, že má pravdu. Opatřil si papouška a učil ho sprostá slova. Po dlouhodobém úsilí docílil toho, že opeřenec spustil nadílku nadávek na Havlenovu sousedku. Dlužno dodat, že stará paní se nejen neurazila, ale dokonce jí papouškovo „švitoření“ přišlo roztomilé. Pan Havlena tedy tuto tolerantní dámu musel velmi dlouho přemlouvat, aby na něho vznesla trestní oznámení za urážku na cti. Docílil soudního přelíčení, v němž sám na sebe přednesl nejtvrdší žalobu s požadavkem toho nejpřísnějšího trestu. Jenže „mravnostní delikt“ celého případu přišel i soudní stolici více než směšný a „pachatele“ osvobodil. Pan Havlena byl natolik špatný z faktu, že jeho původní odhad trestní sazby ve smyšleném případu nevyšel, že nadobro zanechal psaní imaginárních soudniček.