Přízrak svobody

Kdybych mohl, udělil bych tomuto filmu bodů dvacet namísto deseti. Řekl bych, že je to ještě lepší verze jiného Buňuelova filmu: Nenápadného půvabu buržoazie. Vystupují zde skoro titíž herci, dokonce i táž Molierova busta se tu mihla. V provokativnosti, v snovosti a ve zdánlivé "nepochopitelnosti" nemohl Luis Buňuel snad vystoupat výš. Ve filmu jako obvykle neuniknou pozornému čtenáři Buňuelových pamětí jeho vlastní názory, preference a posedlosti. Na příkladech ztracené holčičky, která se neztratila, na vraždícím básníku, který byl odsouzen k smrti, ale svobodný opouští soudní budovu a ještě rozdává autogramy obdivovatelkám, nebo na příkladu večírku, kde všichni hosté sedí na záchodových mísách a kvůli jídlu a pití odcházejí nenápadně do separátní místnůstky - na těchto příkladech Buňuel ukazuje, že mravy a zákony jsou relativní a často úplně zvrácené a absurdní, a že se jimi společnost řídí jen setrvačnou silou zvyku, pod jehož vlivem si nevšímá věcí jinak zcela očividných. Skvělé dílo.

Svérázný a hodně bizarně ujetý snímek ve filmografii Luise Buñuela. Tady vše funguje přesně naopak! Absurdnost největšího kalibru! Životy jednotlivých postav jsou propleteny do celistvého příběhu vskutku originálním způsobem, jakoby snímek byl natočen v jednom záběru a každý herec předával štafetu dalšímu aktérovi a ten dále rozvíjel tento surrealisticky bláznivý výtvor. Některé situace jsou fakt neskutečně šílené, zejména v malém hotelu scéna s mnichy a dalšími jeho obyvateli. Těžko popisovat, tohle se musí vidět, aby si na to každý divák udělal názor svůj. Škoda, že ke konci už tempu trochu dochází dech, i tak si ale myslím, že těžko hledat ve francouzsko-italské produkci podobný flák. S trochou nadsázky se dá toto dílo přirovnat k některým kouskům Davida Lynche.

Něco tak absurdně šíleného se jen tak nevidí a rozhodně to pobaví. Scénka se záchody u jídelního stolu a hledání holčičky, která tam je, to jsou věci, na které jen tak nezapomenu. Je vydět jak se pan režisér vyžívá v ukazování absurdity našich zavedených konvencí, nad kterými se už ani nepozastavujeme. Vezme to celé tak vyhroceně do absurdna, že zůstává rozum stát a chvílemi máte opravdu pocit, že jste se zbláznili.