Marťan Mercano

Animované filmy jsou zpravidla chápané jako snímky pro děti, grotesky, fantaskní férie či kreslené variace na tradiční žánry středního proudu. Argentinský titul Marťan Mercano divákům připomíná, že animace může být účinným nástrojem nekonformní společenské satiry, ba až anarchistickým pamfletem, který se nevybíravě strefuje do autorit. Podobně jako legendární americký seriál South Park i film se žvatlajícím mimozemšťanem, který uvízl na Zemi, využívá médium animace – ve spojení s karikaturou a hrubozrnným humorem – jako ničím nespoutaný prostor pro zesměšňování konzumní společnosti a jejích hodnot. Ačkoli si film střílí z nadnárodních korporací, virtuálních světů, marketingu a zotročení člověka technologií, díky ohromné míře nadsázky nikdy nesklouzne do pedantské agitky či prvoplánového hanopisu. Všechny lidské figurky jsou zde nahlíženy stejně: pohledem znechuceného ufona, který mezi lidmi prostě nechce být. Uhrančivě nevázaný snímek mimo jiné předkládá zábavnou reflexi dobového rozkolu ve světové animované tvorbě. Na přelomu tisíciletí se začala v celovečerní produkci rozmáhat počítačová animace a nelítostně ze zájmu diváků vytlačovala snímky vytvářené klasickou kresbou a ploškovou animací. Mnoho autorů novou technologii chápalo jako cestu k uniformitě a odosobnění animované tvorby. Proto si na Zemi ztroskotaný Marťan Mercano z nostalgie po domově naprogramuje virtuální obraz Marsu. Jeho výtvor mu ale ukradnou zlotřilí vůdci korporace, kteří ho promění v důl na peníze. Naštěstí se na pomoc vězněnému marťanovi vydává obtloustlý synek šéfa korporace, který se skamarádil se zeleným mužíčkem přes internet. Oba pak za pomoci mimoňských anarchistů naplánují odvetu. Film ztvárňuje svou realitu pomocí „ploché“ karikaturní kresby a sekvence z virtuálního světa naopak adekvátně zpodobňuje jako animaci 3D modelů vytvořených v počítači. Zdroj: ČT