Jizva

Papalášská kolona aut projíždí lesem, rozhoduje se o umístění nové chemičky. V kanceláři je potom územní plán už bez problému schválen, možná i díky zorganizovanému davu před okny. Lokalita je, ale vybrána velmi nešťastně. Přitom stačilo situovat fabriku o pár kilometrů dál, kde je krajina zdevastovaná a neobydlená, jenže ta oblast už patří do jiného vojvodství (kraje). Tady je kvůli rozsáhlé stavbě potřeba nejen vykácet 200 let starý les, ale i provést demolici desítek domků. Obyvatelé městečka jsou nespokojeni, cítí se podvedeni. Výstavbu kolosu má na starosti ředitel Bednarz, který se úkolu s nadšením a socialistickými ideály ujímá .. aby o obojí přišel. Film působí chvílemi dojmem dokumentu, schůzuje se, staví se, mává se z tribun a slavnostně se přestřihávají pásky, ale především je tady člověk, jednotlivec jeho nadšení, rozčarování, zklamání. „ Cítíte se vinný? – Ne. A to je to nejhorší. Jenom hloupý“. „Jizva“ není průměrný nebo nepovedený film, jak by se z mého hodnocení mohlo zdát, chyba je na mé straně, nemám stále k budovatelským filmům náležitý odstup.