Projekt

Na pracovním stole projektantovy ruce připravují pomůcky potřebné při navrhování projektu: tužky, pravítka, gumy, nůžky, barvy, tuš a papíry, kružidla, ořezávátko... Za malý okamžik už se rameno pravítka míhá po rýsovacím prkně jen to sviští. Postupně se na papíře objevuje stavební projekt, jehož jednotlivé fáze jsou ve zvuku doprovázeny reálným hlukem, vyskytujícím se na každé stavbě – skřípěním jeřábu, hučením motorů, vrzáním koleček, boucháním dveří. Najednou se na jednom místě výkresu objeví kaňka, ale pečlivá ruka ji okamžitě vyškrábe žiletkou, a pak už obrysy projektu rostou závratnou rychlostí. Množí se čáry a linky, objevují se číselné údaje, podlaží, čísla dveří, kuchyňské linky a nakonec je tu celá kostra mnohopodlažního panelového domu. Návrhářova ruka vytahuje z obálek pestré papírové vystřihovánky, představující různé druhy nábytku a vnitřního zařízení. V jednotlivých buňkách z nich sestavuje různé modely bydlení. Projekt je záhy zaplněn nápaditě zařízenými byty, vyjadřujícími svým nábytkem a jeho uspořádáním vkus, záliby i pracovní zaměření budoucích obyvatel. Už při tomto diferencovaném „papírovém“ zařizování se však objevují potíže – například při vytváření modelu vědecké pracovny se do místnosti ne a ne vejít rozložitá starožitná knihovna. Ruce si však po chvíli váhání poradí – z třídílné skříně je jedním šmiknutím nůžek rázem skříň dvoudílná. Do takového paneláku se stěhují všelijací lidé, a tak se v projektu vyskytuje vedle supermoderní domácnosti byt hudebníka, byt sběratele starožitností, selská jizba... Může tu bydlet i pastevec nebo dudák. Projektant by mu do pokoje dal rád i jeho kozu, ale ta bohužel má rohy a nevejde se tam. A zase stačí několik umných střihnutí a z rohaté krasavice je pěkný chundelatý psík, který svými rozměry do pokoje pasuje jako ulitý. Tak postupně zabydlí návrhář celý dům nejrůznějšími typy lidí, kteří žijí ve svých buňkách sice stísněně, ale snad ještě jakž takž podle svých představ a přání. Pak ruce přikryjí celý projekt pauzákem, na který narýsují venkovní fasádu se spoustou naprosto stejných oken. Geometricky je to velmi úhledné, ale strohé. Alespoň, že uvnitř se ty byty trochu liší, řekne si divák. Poté, co ruka válečkem uhladí na pauzáku i ty nejmenší vrásky, odkryje se průřez domu a místo barevné mozaiky se objeví šeď stejně zařízených bytů. Jen na některých místech ještě probleskují zbytky původních barev; projekt je tedy nutno opět převálcovat. Když se znovu ukáže průřez domu, svítí barevně už jen jedno místo, to, na němž se na samém počátku projektování objevila kaňka. Návrhářova ruka odlepí barevný flíček – obrázek nad pohovkou, a místo něj nalepí šedivý, týž, který je i v ostatních bytech. Teprve teď je všechno v pořádku, nic už nenarušuje jednolitou šeď stovky bytových buněk panelového domu. byty jsou stejné, projekt je hotov. Nastupuje fáze papírových maket. Kamera pomalu odjíždí od jednoho modelu a v obraze se objeví mnoho takových domů s přesně stejnou fasádou, stejnými okny, stejnými byty; stejnými lidmi...? [zb] Projekt. Filmový přehled. 1982, č. 3, s. 41 – 42.