Klavírista

... „Jeho prací je zařídit věci tak, aby klient mohl zařizovat ty svoje“. Celou dobu jsem se bála, že hlavní myšlenkou dílka bude rozuzlení tragické události v dětství likvidátora Alexe, bohužel jsem se dočkala. Což z hodně průměrného filmu, natočeného sice v nádherné přírodě a ve kterém navíc zní "La Vie En Rose" od Edith Piaf, rázem učinilo film těsně nad propastí.

Není akční, jen kamera se chová akčně. Spíše je to drama, ale to nehraje roli při mém hodnocení. Film se mi líbil. Takové hledání sama sebe.

Na tomto filmu je udivující ta pravá atmosféra ghetta. Ne že bych ho zažila, ale vim, že židé to neměli lehké. Ted se do ghett zavírají úplně jiní příslušníci státu, ale to nebudu rozebírat. Je to moc dojemný film o klavíristovi, který se musel starat sám o sebe, kdy ztratil všechno. Práci, rodinu a život. Myslel si, že všichni Němci jsou svině, ale narazil na jiného, vysokého důstojníka a ten mu pomohl poté co slyšel jak úžasně hraje na staré křídlo. Moc dobře jsem si u toho poplakala. Nedoporučuji slabým povahám.