Rozloučení se včerejškem

Z NDR do Západního Německa přijíždí s velkými plány mladá dívka Anita. Její pokusy o nové začátky však i zde permanentně ztroskotávají. Alexandr Kluge podnikl ve svém celovečerním debutu nelichotivou sondu do německé společnosti. Demonstroval problematické aspekty současnosti, v nichž se odráží také odkaz minulosti. Pro svůj celovečerní debut si Alexander Kluge vybral povídku Anita G. z vlastní sbírky Životopisy. Na sklonku padesátých let přichází z NDR do Západního Německa mladá dívka Anita. Věří, že v jiných podmínkách začne nový život. Pokouší se studovat, pracovat, stane se milenkou svého šéfa a dokonce i ministerského rady, s nímž otěhotní. Projevy asociálního chování (lži, krádeže, účast na zpronevěře) však současně brání její společenské asimilaci. Po sérii neúspěchů zbývá dívce pouze jediná „jistota" — policejní cela, kam sama dobrovolně přichází. V příběhu se mísí přítomnost s odkazem minulosti, která jen zdánlivě ztratila svůj vliv. Anitu jako dítě židovských rodičů poznamenala nacistická politika Třetí říše. Po válce pak byla ve východní zóně za „dceru kapitalisty". Nezapadá ovšem ani do svobodného světa tržního kapitalismu, do něhož vkládala velká očekávání. Sociální drama inscenoval Kluge s uplatněním zcizujících efektů (roztříštěná struktura vyprávění, užívání mezititulků), které vytrhávají diváka z fikce a nutí ho promýšlet souvislosti. Snímek znamenal po dlouhé době výrazný festivalový úspěch německé kinematografie a stál na počátku politicky angažované tvorby, která se plně rozvinula v sedmdesátých letech spolu s fenoménem Nového německého filmu, (lusk) katalog 1. Festivalu nad řekou