The Naked City

Ceny: Oscar 1948: nejlepší černobílá kamera, nejlepší střih (Paul Weatherwax) Z filmového hlediska je duchovním otcem Obnaženého města producent Mark Hellinger, představitel „drsné" novinářské školy gangsterských 20. a 30. let se smyslem pro plnokrevnou povídkářskou fikci, budovanou na dokumentární autentičnosti. Od roku 1932 se jeho jméno začíná objevovat u filmu, zejména v souvislosti s produkcí titulů jako Walshova Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) či Vysoko v horách (High Sierra, 1941), Siodmakovi The Killers (Zabijáci, 1946) či Dassinova Brute Force (Hrubá síla, 1947). Už jen z tohoto výčtu je patrný Hellingerův přínos vývoji gangsterky směrem k filmu noir, zároveň je ale zřejmé, že kořeny černého filmu sahají hlouběji než jen do 40. let minulého století. Z hlediska vizuální formy a koncepce pak autorství připadá snad nejvýznamnějšímu fotografovi New Yorku Arthurovi Felligovi, známějšímu pod přezdívkou Weegee, jehož černobílá, realisticky režná fotožurnalistická svědectví z míst nehod, požárů či zločinu jsou dodnes šokující... Titul Obnažené město vychází z Weegeeho publikace a krátkého dokumentu, na něž Hellinger odkoupil práva (Felligův film se posléze jmenoval Weegee's New York). Na základě scénáře Malvina Walda a Alberta Maltze režisér Jules Dassin s kameramanem Williamem Danielsem rozehrávají vcelku obvyklé schéma kriminální zápletky (dvojice detektivů vyšetřuje vraždu bezvýznamné modelky). Jejich cílem je však především zachytit atmosféru a puls, stejně jako chlad i žár velkoměsta. Scény z ulic, barů, policejních stanic, činžáků či luxusních čtvrtí jsou proto vykresleny v semidokumentárním stylu. Často za použití skryté kamery se natáčelo především v exteriérech a autentických interiérech, přítomnost profesionálních hollywoodských herců byla omezena na minimum a mnozí aktéři jsou neherci. Exponovány byly desítky tisíc metrů materiálu. Vedle o něco pozdějšího britského Night and the City (Noc a město, 1950) je Obnažené město Dassinovým největším přínosem černému stylu. Věroslav Hába, 36.LFŠ 2010