Cesta vede do Tibetu

Dávno před Maovou kulturní revolucí,v době kvetoucí spolupráce bratrských zemí,lidově-demokratického Československa a lidové Číny,vyslal československý armádní film své dva mladé tvůrce,režiséra Vladimíra Síse a kameramana Josefa Vaniše do Číny,aby společně s čínskými filmaři natočili stavbu velehorské silnice vedoucí se S'čchuanu do Lhasy. Oba naši filmaři,vybavení potřebnou filmovou technikou,byli připraveni na práci ve vysokohorských podmínkách.Nebyli však vůbec připraveni na organizační,administrativní a politické obstrukce,které jejich práci neustále narušovaly a zdržovaly.Do Pekingu dorazili 29.listopadu 1953.Po dlouhých průtazích a přípravách vyrazili 15.března na devíti měsíční cestu,dlouhou 1800 km napříč Tibetem do sídla bohů Lhasy.Během cesty natáčeli požadované záběry prací při stavbě silnice i přírodní scenérie,obchodní karavany i život normálních tibeťanů.Tam ,kde to bylo možné natáčeli i církevní památky a obřady,Tibet se v tuto dobu nacházel v době zlomu - již po Čínské expanzi,avšak ještě do jisté míry svobodný a nezávislý. Koncem Listopadu 1954 dorazili do Lhasy a během více jak měsíčního pobytu navštívili všechna důležitá místa,chrámy a tržnice.Co mohli natočili,co nemohli alespoň vyfotili.V tu dobu jěště netušili,že pořízují možná poslední záběry později zcela zlikvidovaných památek a reálií. Z Tibetu přivezli unikatní svědectví v podobě natočených filmových záběrů a nafocených negativů.Z těchto materiálů byly vytvořeny tři celovečerní verze filmu(ofic.československá,čínská a autorská),které se lišily jak svým obsahem,tak i komentářem.Autorská verze byla oceněna na mezinárodních film.festivalech v roce 1955 v Karlových Varech a Benátkách.Jednotlivé filmové kopie se postupně za nejasných okolností ztratily.Jednotlivé sekvence a záběry se později objevovaly v různých dokumentárních i hraných filmech.