Přízračný svět

Výborný film, který líčí život z pohledu puberťačky. Ale ne tím podivným ztřeštěným způsobem, jak bývá zvykem, ale velmi hluboce, citlivě a podivně - stejným stylem, jak celý život kolem sebe vnímá Enid. Thora Birch a Steve Buscemi jsou skvělým párem, plným pochopení a odlišností.

Snímek se bez humoru a nadsázky velmi vážně zabývá typického problému dospívajících mladých lidí a tím je hledání svého místa v životě. Příběh sleduje životní etudy dvou kamarádek se svými osobními postoji ke stylu pojetí daného spektra. Každá má své představy, své ambice, své přesvědčení, kterých se drží a které je přivedou do lecjakých životních zkušeností mající své dopady. Ve filozofickém pojetí by se to dalo říct asi takto: 'To, co začíná konfrontací proti světu nemající místo pro anarchistického ducha, následně končí na ulici na lavičce čekáním na autobus, čímž byly odstraněny veškeré iluze a naopak odhalena pravá povaha osamělosti. V jistém smyslu z toho tkví určitá kritika společnosti a sebe samého v rámci reálného dění vůči svým představám a sebeklamu. Je procházka životem bez jakékoli orientace s rozpoznáváním perspektivy pouze prostřednictvím setkání a zkušeností ta nejlepší škola? Snímek se snaží odpovědět napříč spektrem charakterově různých postav, kdy v podstatě záleží jen na divákovi co si z toho vezme k vytvoření svého vlastního názoru. Každopádně, kdo pochopí staříka čekajícího na autobus na trase, kde dle informace byla autobusová linka zrušena, má vyhráno. Ano, je to film na přemýšlení a hlavně k zamyšlení. Tím tedy není pro diváky hledající jen zábavu a uvolnění.

Těžký život introvertů... svět jako by patřil jiným... způsob života, kterým žijí, je hodně absurdní... jenže způsob života na opačném pólu je rovněž absurdní... a stejně tak život ve středním proudu... Vidět tu absurditu všeho je k zbláznění a nezbývá než nasednout na autobus a nechat se odvézt pryč z tohoto přízračného světa.

Tohle je opravdu přízračný svět, lépe řečeno svět přízraků, a ne skutečných živých lidí. Svět, v němž všichni znuděně a jakoby automaticky vykonávají cosi nesmyslného, čemu říkají "obyčejný život". Všichni apaticky žerou jakési nezdravé srágory, stojí za pulty obchodů a šťourají se tužkou v uchu, ve video obchodě nemají pojem o Fellinim a pletou si ho s pornem, bluesový klasik je nucen dělat předskokana jakési ryčné kutálce, umělecké snažení se omezuje jen na bezduché předvádění se, originalita není vítaná ani v umění, ani v práci, a když se přece nějak projeví, stíhá ji za to vyhazov, opovržení a zákazy. Mládež se baví hovorem o vaření lidských kostí nebo plánováním a budováním kariéry, a jen někdo z nich se naivně domnívá, že podryje systém zevnitř tím, že vystuduje ekonomickou školu. Všichni jsou magoři, ale všichni alespoň zapadají. A kdo se vzpírá tomuto světu přízraků, toho nakonec všichni opustí a on (v tomto případě ona) zůstane sám (sama).