Zákaz milování

"Zákaz milování". Pokud si divák přál a měl touhu po ztřeštěném "gagu", po nezávazném či spíše nevázaném humoru, smíšeném s trochou té oblíbené měsíční milenecké romantiky, tak to dokonale splňoval Ufou uváděný francouzský film v německé verzi z produkce Continental. Pod ne příliš originálním, ale zato lákavým názvem "Zákaz milování" podařilo se režiséru Richardu Pottierovi natočit podle Yvainovy operety skutečně originální film, plný francouzského humoru, na který si musel filmový divák z počátku zvykat, ale který mu nakonec důkladně polechtal bránici. Děj je u tohoto filmu celkem vedlejší věcí a točí se kolem syna bohatého majitele nejluxusnějších hotelů, takto hotového budižkničemu, z něhož teprve chytrá a energická pařížská midinetka udělá správného, energického chlapa. Režisér Pottier našel si pro tři hlavní role vhodné typy. Suzy Delair, byla již našim divákům známá jako energická milenka policejního komisaře z filmu "Bylo jich šest", výtečně ztělesňuje představu živé, podnikavé, nebojácné a za svým cílem pevně jdoucí pařížského děvčete zaměstnaného v krejčovském salonu, která to svou láskou vyhraje nakonec u tatínka i u syna. Silnou odezvu získává si nový objev francouzského filmu mladý Paul Meurisse, jehož bezúsměvný, trošku "keatonovský" humor musil zabodovat i u největšího škarohlída. Trio doplňuje populární pařížský operetní zpěvák, korpulentní a stále nakvašený André Gabriello, ve výtečné figuře bohatého majitele hotelové společnosti. Komedie je oživena ještě dalším množstvím trefných postaviček, vesměs zaměřených k působivé filmové satiře. Několik zpěvných a dobře umístěných šansonů populárního skladatele pařížských operet MauriceYvaina i v překladu výstižně oživuje tuto bláznivou, trochu romanticky zabarvenou komedii, která byla určitě vítaným zpestřením programu tehdejších biografů.