Dvě sestry

"Dvě sestry". Shodou okolností byl tenkrát uváděn v Praze tento film režiséra Ericha Waschnecka z produkce Ufy v době, kdy v našich biografch sklízel ještě zasloužené úspěchy film Františka Čápa "Tanečnice". Oba filmy se totiž zaobírají obdobným námětem, o tanečnici, která si svoucestu k umění musí vykoupit obětováním osobního štěstí. Zatímco Čápovo drama hýří efektní výpravou a kostýmy, zřejmě zde režisér usiloval o mezinárodní úspěch, spokojoval se Waschneck méně honosným rámcem bodré maloměstské berlínské společnosti z let osmdesátých předminulého století a řešil konflikty svých postav méně tragicky, s laskavějším pohledem na lidské slabosti a slabůstky, nevyhýbaje se ani osvěžujícímu humoru. Pod tímto zorným úhlem vykresloval také své hlavní osoby i řadu trefných figurek, přičemž nedbal ani menších slabin scénáře, který leccos nechával nedopověděno a nevysvětleno. Titulní role dvou sester ztělesnily Gisela Uhlenová a Marina von Ditmarová, jež vhodně vystihly odlišnost charakterů po slávě toužící poněkud lehkomyslné Gabriely a mírné, obětavé Ulriky. Dobráckou pěstounku skvěle představovala Ida Wüstová. Proslov při oslavě stříbrné svatby byl nezapomenutelnou ukázkou jejího srdečně lidského hereckého projevu. Poněkud pasivní úlohu milovníka převzal mladý vídeňský herec O.W.Fischer, zatím co rutinovaný Georg Alexander blýskl se opět (po kolikáté už) v roli záletného hraběte a ctitele umění a obzvlášť umělkyň. Svrchu již zmíněná námětová příbuznost českého a tohoto německého filmu o tanečnici dávalo možnost zajímavého srovnání, které pro kritického diváka nezůstalo bez užitku a zajímavosti.