Byli jsme to my?

Jonáš (ke Kandrdasovi): "Promiň, chlapče, jak vidíš, vždycky se najde pár neumětelů, kariéristů a krys, který čekají na příležitost, aby tě zničili. Nenávidějí nás."

Herečka a alkoholička Vendla: "Děláme divadlo na hovno!"

Jonáš: Jarýši, zapomněl jsi dodat, co Diderot předpokládal: že herci se jednou stanou hrdými občany a jejich povolání bude veřejností ctěno, protože věřil, že herec má být bičem směšnosti, ukazatelem ctnosti - ale k tomu je třeba získat morální právo v zájmu dobra a lásky nastolit brutalitu pravdy. - Víte, co vám chybí, Jarýši? Víte, co to je "brutalita pravdy"? Já vám to rád předvedu: V tom svým fáru jste jistě "gigant", pane. Ale na jevišti jsi hovno, kamaráde, jsi vyhaslá sopka.

Koval: Jsme jako všichni ostatní v tomhle státě. Proto nás lidi berou. Dívají se na nás jako do zrcadla, proto nás mají rádi. Copak držíme hubu jenom my?