Vdova Karolína Žašlerová

Film jsem viděl v lednu 1980 ve Filmovém klubu a mám ho v paměti podobně jako ostatní jugoslávské filmy "nové vlny" z konce šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Odvážím se prohlásit, že jde o jeden z nejlepších slovinských filmů vůbec. Balkánský styl humoru mi byl vždy blízký a v tomto filmu se ho divák užije dost, i když příběh spěje k tragickému vyrovnání osudů hlavních postav. Tehdejší "jugoslávská" vesnice a jednotliví týpci jsou ve filmu vylíčeni s laskavým humorem. Chudák vdova Žašlerka, ta kdyby se přetrhla, svoji pověst si už nenapraví. Ale ono jí to ani moc nevadí, chtěla vždycky jen mužskou náruč a pořádnou nálož lásky.